Josef Vohrabal - Geometrie Pohybu

Art Palace Prague uvádí retrospektivně laděnou výstavu brněnského malíře a hudebníka Josefa Vohrabala (1908–1994), jedné z nejpozoruhodnějších, a přesto neprávem opomíjených postav české poválečné moderny. Přestože je jeho dílo zastoupeno v nejvýznamnějších institucích, jako je Národní galerie v Praze či Moravská galerie v Brně, zůstával Josef Vohrabal po většinu života v ústraní svého suterénního ateliéru. Jeho souhrnné představení veřejnosti se tak stalo jedním z dluhů české kunsthistorie, který tato výstava splácí.

Vohrabalova cesta k umění nebyla přímočará. Celoživotní zkušenost kapelníka a hudebníka se v jeho malbě projevila jako vrozený smysl pro rytmus, harmonii a vnitřní řád. K soustavné tvorbě dospěl až po čtyřicítce, o to větší však byla jeho pracovní houževnatost. Výběr děl otevírají realisticky pojaté ženské akty, na nichž lze sledovat postupný přerod od figurace k tvarové stylizaci inspirované brněnskou scénou a okruhem malířů Bohumíra Matala či Jánuše Kubíčka. Malíř pracoval systematicky v promyšlených tematických cyklech, jejichž výslednou kompozici si vždy precizně připravoval ve svých pastelových studiích.

Zásadním milníkem v autorově vývoji byl rok 1973, kdy nahradil olejomalbu technikou enkaustiky. Právě práce s horkým voskem mu umožnila dosáhnout v české malbě ojedinělé hloubky a „vibrace“ obrazové plochy. Josef Vohrabal tak dospěl k ryze modernímu projevu, v němž se realita tříští do dynamických geometrických znaků. Ve svých obrazech dokázal zkrotit chaos světa a vtisknout mu jasný, esteticky vytříbený řád.